Byli jednou tři králíci jmenovali se: Eldo, Ouško a Klodyta.

Jednoho dne Eldo navrhl: půjdeme do jeskyně. Seš "pako" to nepřežijeme! Namýtla Ouško. To je pravda můžeme tam například potkat vlka!

Přidala se i Klodyta která se většinou nebojí nejhoršího. Ale můžeme to zkusit! Trval na svém Eldo. Tak jdem no! Nechala se pomalu přemluvit Ouško.

Se mnou můžete počítat! Řekla Klodyta jen protože souhlasila Ouško.

A tak se vidali na cestu. Šli lesy pralesy až došli k jeskyni. Když vešli dovnitř viděli ty největší krásy světa které vůbec neznali.

Úplně jsi nás ohromil. Řekla Ouško.

Pomooc! Ouško slyšela jsi to? Zeptal se Eldo. Kde je Klodyta? Zeptala se na oplátku Ouško. Tady dole!

Ouško se otočila, a viděla, že Klodyta je v řece. Když Klodyta uviděla Ouško, vykřikla: Řeka je moc velká! Brzy mě unese proud! Když se Ouško podívla pořádně uviděla že se Klodyta drží za malý krápník. Ale taky viděla že se pomalu ale jistě láme. A proto zavolala Eldu, který se zatím marně snažil najít Klodytu.

Když Eldo uviděl že dole se snaží Klodyta zachránit svůj život, hned Oušče vyřídil:

Naše rodinka má kouzelný původ, já naštěstí svoje kouzla už ovládám, a myslím že by to mohlo pomoci. Co nakreslím oběví se. Tak rychle nakresli loď! zvolala Ouško. Loď spadla do vody a začal jí unášet proud pryč. Ještě laso! Eldo udělal co Ouško řekla a lasem zachytil loď Králíčci nastoupili pomohli nastoupit i Klodytě, a jeli po proudu pryč z jeskyně. Dorazily do říše fantazie a tam zjistili své schopnosti. Ouško uměla nechat růst květiny a Klodyta mohla vyvolat lásku.

Tohle ale kouzlem nebylo: Eldo a Ouško se vzali, a měli malé mládě.